Jak to bylo v porodnici?

Krásný den!

Přicházím s pokračováním článku Check-in v porodnici, který se bude zabývat tedy porodem a následně péčí na oddělení šestinedělí v nemocnici v Kolíně. První článek ohledně příjmu moc pozitivní nebyl, byla jsem dost v šoku a přístup pana doktora mi dvakrát na náladě nepřidal, ale je na čase se posunout z nemocniční čekárny k tomu, co přišlo dál.

Předporodní vyšetření

Jakmile jsem si vyčkala na chodbě, než se udělal prostor na příjmu, vyzvedla si mě milá sestřička a dovedla mě na pokoj, kde mě připojila k přístroji, aby zkontrolovali ozvy malého. Asi na mě viděla, jak jsem vyjukaná, takže se mě klidným hlasem ptala, jestli se cítím dobře a jestli mi řekli, co mě čeká. No, vlastně mi nikdo nic neřekl, tak jsem popravdě odpověděla, že jen vím, že budu dnes rodit, ale nic bližšího mi nikdo neřekl. Usmála se, vysvětlila, že si mám v klidu lehnout a nechat monitor běžet, že potom přijde pan doktor, zkontroluje hodnoty a miminko a dá mi další informace.

Po půl hodině, když monitor doběhl, přišel pan doktor a vyšetřil mě. Znovu se mě ptal na to, co jsem už říkala jeho kolegovi v ambulanci, chtěl vědět, kdy jsem naposledy jedla a konečně mi řekl, že Matyáš je v pořádku, ale kvůli tomu, že už nemám skoro žádnou vodu, bude nutná sekce. S císařem jsem počítala kvůli postavení koncem pánevním a tomu, že tam celkově byl hodně pokroucený. Pak mě poslali na pokoj s tím, že jakmile se uvolní sál, půjdeme na to. No, nečekala jsem dlouho, manžel stihl doběhnout z práce, chvíli se mnou byl na pokoji, přišla sestra s cévkou, anestezioložka s informacemi k sekci, potom vrchní sestra s papíry k vyplnění a šlo se na věc.

Porod

Zvolila jsem si lokální umrtvení a nelituji, na sále byli všichni opravdu úžasní, přístup personálu na jedničku, nemám co vytknout, pořád se mnou někdo mluvil, ptal se, zda jsem v pořádku, jestli se mi nedělá třeba špatně, že by případně upravili medikaci v kapačce... Operace začala ve 14:00 a ve 14:08 byl Matyášek na světě s váhou 2815g a 49cm, manžel byl u porodu a já byla nejšťastnější na světě, že všechno dobře dopadlo.

Potom mě odvezli na JIP, manžel šel domů a malého mi večer ještě přivezli. Tady už je opět prostor pro menší stížnost, protože jsem k malému neměla přístup vlastně krom dvou pokusů o kojení až do druhého dne odpoledne. To nejspíš způsobilo i to, že jsem se hned nerozkojila.

Oddělení šestinedělí

Na pokoj jsem se dostala druhý den  odpoledne, vše trvalo a já byla od rána jak na trní, chtěla jsem být s malým a chtěla jsem na normální pokoj. Co jsem se ráno postavila na nohy a vysprchovala, snažila jsem se pořád chodit a rozpohybovat se, což se mi úspěšně podařilo a všem maminkám po sekci můžu doporučit jediné - vstaňte a choďte co nejdříve to půjde! Jasně, zpočátku je to nepříjemné a náročné, ale čím dřív se rozchodíte, tím dřív vám bude lépe. 

Oddělení šestinedělí je v Kolíně pěkné, modernizované, ale přístup za mě nic moc. V den, kdy jsem rodila já, měli patnáct dalších porodů, což způsobilo mírně řečeno chaos a já se k tomu neustále snažím přihlížet. Nejdřív pro mě nebylo volné lůžko, potom mě šoupli na pokoj s tím, že mi malého přivezou za chvíli, po další hodině dorazil manžel a malý u mě pořád nebyl... Tak se manžel vydal na sesternu a po chvíli nám sestra malého přivezla s překvapením, že ho chci mít hned u sebe. 

Horor jménem kojení

No, přešli jsme to a konečně jsme si jako rodina užívali jeden druhého. V nemocnici jsem byla od středy do neděle a za tu dobu se mi nepodařilo pořádně rozkojit. K tomu jsem navíc měla štěstí na jednu sestru, která se na mě dívala jak na krkavčí matku a pořád mě nutila dávat malému víc a víc dokrmů. Nechtěla jsem ho trápit hlady, to v žádném případě, ale jednu noc jsem ho přiložila k prsu a on u něj usnul. Tak nějak ve mně svita naděje, že mléko už teče, on spokojeně usnul a já pro dokrm nemusím. No, sestra mě z toho velice rychle vyvedla. A můžu vám říct, že kdybych nestrávila hodiny čtením článků o kojení, technice, čtením diskuzí atd., tak s přístupem porodnice bych nekojila nikdy a po propuštění bychom skončili na lahvičce.

Domů jsme odcházeli s dokrmem a ta "milá" sestra mi kladla na srdce, abych klidně každý den zvyšovala dávku. Na její radu jsem se vyprdla a hned druhý den doma se mi mléko viditelně spustilo, konzultovala jsem vše s naší paní doktorkou a protože Matyášek prospíval, tak po dvou dnech jsme dokrm úplně odbourali. A malému jsou teď tři měsíce a pořád bez potíží kojím.

Takže pokud tohle čte nějaká nastávající maminka a v porodnici narazí na podobný přístup ohledně kojení, nenechte se odradit. Skutečně, to umělé mléko nám cpali hlavně proto, aby malý viditelně přibral a mohli nás pustit domů, o ničem jiném to nebylo. 

A pokud máte svou vlastní - pozitivní či negativní zkušenost, můžete se o ni podělit v komentářích, ráda si to přečtu a porovnám s tou svou. :) 

Vaše Lucka