Check-in v porodnici

Zdravím vás, maminky!

Dnešní článek bych ráda věnovala porodu a recenzi porodnice, která třeba poslouží dalším maminkám při rozhodování. Každá budoucí maminka má pro výběr porodnice svá kritéria, já osobně se vlastně ani nijak zvlášť nerozhodovala, chtěla jsem prostě do porodnice, která je blízko. A protože bydlíme v Kolíně, byla místní nemocnice jasná volba. Navíc tu rodily mé sestřenky, takže jsem si říkala, že je i poměrně prověřená. No, nakonec to byla šťastná volba tak z půlky.

Poslední kontrola u lékaře

V pondělí 12.6. jsem měla mít kontrolu u svého gynekologa s tím, že od dalšího týdne půjdu na check-in do nemocnice a ta si mě potom už přebere. O víkendu se mi zdálo, že mi odešla hlenová zátka, tak jsem to při vyšetření panu doktorovi nahlásila a čekala na verdikt, četla jsem, že u spousty maminek odejde v průběhu těhotenství a není to vlastně nic špatného, tak jsem se ani nijak nebála. Pan doktor mě ale nepotěšil, sdělil mi, že mám málo plodové vody a bylo by dobré, abych si do porodnice zašla ještě tento týden. Ptala jsem se, zda je to akutní a mám jet hned do nemocnice, na což mi řekl, že ne, že bude prostě jen dobré, když se tam na mě podívají dřív než za týden. 

Podle toho jsem se zařídila, zavolala do ambulance, abych se přeobjednala a sestra mě objednala na 14.6. ve středu dopoledne. Nutno říct, že mi vůbec nic nebylo, ani mě nebolelo, naprosto žádné obtíže, kromě lehkých otoků nohou, které vzhledem k červnovým teplotám a 37. týdnu těhotenství, kdy jsem se cítila jako velryba, byly normální.

Check-in v porodnici

Měla jsem trochu stažený žaludek, takže jsem posnídala zlehka jogurt a na půl desátou jsem vyjela autem do nemocnice. Vyčkala jsem si půl hodiny v čekárně, protože ten den prý od rána jel jeden porod za druhým a potom už přiběhl lékař a sestra mě pozvala do ordinace. Odevzdala jsem těhotenskou průkazku, stoupla na váhu, změřili mi tlak a šlo se na křeslo. Pan doktor toho měl asi hodně, ale trošku lidského přístupu bych bývala v tu chvíli ocenila. 

"Takže Vám odtéká voda?" zeptal se a já pokrčila rameny. Převyprávěla jsem mu, co mi řekl pan doktor, a řekla jsem, že jsem nezaznamenala, že by mi voda tekla (vlhké kalhotky jsem přisuzovala vysokým teplotám a tomu, jak jsem se potila). Pan doktor mě vyšetřil, udělal test na odtok plodové vody, pořád u toho mrmlal a netvářil se zrovna přívětivě. Nakonec mi pokynul, abych se oblékla a začal dlouze cvakat do počítače, aniž by si mě víc všímal.

"Takže hospitalizace a dnes ukončíme těhotenství." Ta slova se mi vryla do paměti jako nožem. Jako vyplašená prvorodička jsem vůbec nechápala, co tím myslí a měla jsem hrozný strach o malého, zda je v pořádku.

"Takže budu dnes rodit?" otázala jsem se nesměle, protože to jeho ukončíme těhotenství mi neznělo vůbec dobře. 

"A na co byste asi tak chtěla čekat, když tam nemáte vodu?" osopil se na mě a mě vhrkly slzy do očí. Posadili mě do čekárny s tím, že příjem je plný a hned jakmile se uvolní místo, tak si pro mě přijde sestra. Vzala jsem mobil, zavolala manželovi a v tu chvíli to na mě dolehlo, rozbrečela jsem se jak želva a překotně se snažila vysvětlit, co se stalo a že dneska budu rodit.

Vlastně ještě dneska, když na to vzpomínám, tak se mi derou slzy do očí. Přeci jen, těhotenství je jedno z nejcitlivějších období ženy a já si v tu chvíli připadala hrozně, že jsem něco zanedbala, že jsem malého ohrozila, ačkoli jsem neměla potíže, které bych vědomě ignorovala. A tak jsem tam seděla v čekárně jako hromádka neštěstí a čekala, až se mě někdo ujme s nejistou vidinou toho, co se vlastně bude dít a jak to dopadne. Uklidňovala jsem se tím, že kdyby miminko bylo v bezprostředním nebezpečí, tak by mě nenechali jen tak sedět na chodbě, ale něco by se dělo...

No a po další půl hodině už se uvolnilo místo a vzali mě dovnitř. O tom a samotném porodu se rozepíšu v dalším článku, protože už teď je to dost dlouhé a já vás nechci zahltit.

Na druhou stranu, pokud máte svou vlastní zkušenost, budu ráda, když se o ni podělíte, ať už bude z jakékoli nemocnice. Překvapili vás v nemocnici milým jednáním nebo jste narazili jako já na doktora, který zrovna neměl náladu?

Vaše Lucka